Josef Micka (1903 – 1993) patří k výjimečným osobnostem české houslové pedagogiky.Po maturitě na reálném gymnáziu pokračoval ve studiích na Pražské konzervatoři v houslové třídě prof. Bastaře. Byl vynikajícím sólistou, ale od začátku se velkou měrou věnoval i komorní hře. Ve dvacátých letech 20. století založil se svými spolužáky velmi úspěšné kvarteto. Po absolutoriu Pražské konzervatoře získal Josef Micka stipendium Československé vlády a díky tomu mohl ještě rok studovat na École de musique v Paříži u prof. Jacquese Thibauda. Tento pobyt byl velmi podnětný i pro pedagogickou činnost, která se postupem času stala hlavní životní náplní Josefa Micky. Při své náročné pedagogické a koncertní činnosti vystudoval ještě před druhou světovou válkou hudební vědu a psychologii na Karlově univerzitě. Profesorem Pražské konzervatoře byl od roku 1939 a současně byl až do roku 1945 členem České filharmonie.